Radioamatérem jsem od roku 1977. Rád se považuji za radioamatéra, který dělá od všeho trochu. Baví mě spousta oblastí: KV, satelity, digitální provozy včetně FT8 a VarAC, VKV provozy jako DMR/Wires a D-Star, občas závod a lov DX. Zkoušel jsem FT4 přes satelity a APRS přes satelity. Asi mě prostě baví na věci přijít a jít dál. Rád si taky zlepšuji CW. A tak dále a tak dále.
Profesně se celý život pohybuji v informačních technologiích (IT). Na základní škole, v jedenácti letech, jsem se o radioamatérství začal zajímat díky strýci Florianovi (W1FA, SK), který k nám jezdil na návštěvu a vozil mě z údolí nahoru u letiště, abychom navazovali spojení na 2 metrech.
Fascinovalo mě to. Vrhl jsem se do toho a našel místní radioklub. Mým „elmerem“ byl opravdu radioamatér jménem Elmer. Měsíční schůze klubu se konaly v jeho stodole. Vypůjčil jsem si spoustu vojenského výprodejového vybavení a licenci jsem získal kolem svých 12. narozenin v srpnu 1977.
Ze všech sil jsem se snažil navazovat CW spojení s krystalem řízeným vysílačem Heathkit DX-40 a přijímačem Hallicrafters SX-110. Dokonce o mně vyšel článek v místních novinách a později i v celostátních. Nakonec jsem pro místní noviny dokázal spojit jen radioamatéra z druhého konce města! Bydlení v údolí v domě obloženém hliníkem mělo své nevýhody!
Jezdil jsem po městě na kole s ručkou a domácí stanici jsem měl zapojenou jako improvizovaný převáděč pro svou KV stanici. Tehdy to nebylo zrovna legální, ale jak jinak jsem mohl mluvit s Ruskem z kola v centru města?
Na střední škole byl můj učitel elektroniky radioamatér a postavili jsme stanici a anténu na střeše školy. Ještě než jsem začal roznášet noviny, dal mi jeden místní radioamatér práci – zametal jsem podlahy v jeho firmě. Radioamatérství mě bavilo a nakonec jsem získal třídu Extra.
Tehdy se na zkoušky z CW a teorie muselo jezdit na úřad FCC. Boston pro mě mohl klidně ležet na druhém konci země. Naštěstí jsem se mohl svézt s dalšími radioamatéry, kteří tam jeli.
Radioamatéři ke mně byli vždycky laskaví. První práci vývojáře softwaru jsem dostal ještě při studiu na vysoké a nějak jsem zvládal přednášky uprostřed týdne a od čtvrtka do pondělí psal firmware. Vedoucí vývoje byl radioamatér a člověk, který mě do firmy dostal, byl radioamatér z mého klubu. Začínal jsem v hardwarové laboratoři, ale šlo mi to tak špatně, že mi dali šanci v softwaru. Bohudík mi to šlo líp.
Na vysoké jsem měl s profesory vztah plný lásky i nenávisti. Byla to státní škola a obor informatiky byl nový. Aktivně jsem se věnoval vývoji softwaru a byl jsem hodně zvídavý, hlavně co se týče unixových systémů. Asi jsem byl i trochu arogantní! Předmět jsem buď zvládl skvěle, nebo prolezl s odřenýma ušima. Někteří mladší vyučující moje otázky zrovna nevítali, ale ti zkušení — třeba profesor radioamatér — ano!
Po předčasném odchodu ze školy jsem začal vyvíjet software v oblasti Route-128 u Bostonu. Při tom jsem začal i konzultovat, když mě místní restaurace požádala o pomoc s pokladním systémem. To byl začátek dlouhé cesty, během níž jsem vybudoval několik firem v oblasti školení, konzultací a nakonec spravovaných služeb. Odrazit se mi pomohlo právě radioamatérství. Nástup do AT&T Bell Labs (i tam bylo spousta radioamatérů) jako řadový unixový konzultant taky neuškodil.
Radioamatérství mě provází celý život. Nejen že jsem díky němu získal přátele a kontakty, které mi pomohly na začátku kariéry, ale jako dítěti mi dodávalo pocit výjimečnosti a sebevědomí a jsem si jistý, že mi pomohlo komunikovat s lidmi mimo mou malou provinční bublinu.
Radioamatérství mi nepomohlo jen profesně, provázelo mě i v osobním životě. Když jsem se před 30 lety seznámil se svou ženou, řekla mi, že její otec je radioamatér. Pochyboval jsem – myslel jsem si, že má nejspíš CB stanici. Ona mi ale bleskově řekla jeho volací znak a to na mě udělalo dojem. Nevím, jestli to tehdy rozhodlo, ale věřil jsem (správně), že je to znamení!
Abych tomuto koníčku něco vrátil, nastoupil jsem v roce 2022 do ARRL jako ředitel IT. Byla to skvělá zkušenost, poznal jsem spoustu výborných lidí a několik velmi zdatných radioamatérů. Měl jsem příležitost poznat interní i veřejné systémy včetně Logbook of The World (LoTW).
Většinu času jsem tam strávil řešením integrace systémů a začátkem migrace do cloudu. Jako ředitel IT jsem promýšlel, jak by mohla fungovat postupná, modulární modernizace LoTW — počínaje snížením zátěže podpory pro tým LoTW díky vylepšení aplikace TQSL (zálohování a obnova certifikátů) a přesunem velké části zpracování záznamů QSO do cloudu. Chtěl jsem s touto prací začít, ale ARRL jsem opustil v září 2023, ještě než se rozběhla. Na relativně malou organizaci má ARRL značné množství proprietárních zastaralých systémů. Spolu s malým týmem a finančními omezeními to z modernizace dělá obtížný — ale ne nemožný — úkol.
Budu navždy vděčný ARRL, tomuto koníčku i lidem, kteří k němu přivedli malého kluka, cestou mu tu a tam podali pomocnou ruku – a tomu, že mě ty neviditelné vlny dodnes ohromují.
